Ibišky v nejpestřejších barvách

O kráse ibišků by mohly vyprávět i naše babičky, vždyť jsou to rostliny, které naše domovy zdobí už po mnoho desetiletí. Rod ibišků je velmi rozsáhlý, uvádí se, že obsahuje až kolem 300 druhů a samozřejmě i velké množství odrůd. Je to velmi rozmanitá skupina rostlin, reprezentují ji jednoleté rostliny, trvalky i poměrně velké keře. Některé z nich patří k významným užitkovým rostlinám, ale nás pro tuto chvíli budou zajímat zejména ty, které přinášejí do našich domovů krásu, eleganci a radost z pěstování.

Hibiscus Apollo

Z bohaté nabídky druhů je snad nejdůležitější ten, kterému málokdo řekne jinak než čínská růže. I když se vlastně jedná o lidové jméno, je relativně velmi přesné. Vědecké jméno Hibiscus rosa-sinensis v podstatě říká to samé. Tento velký keř pochází z Východní Asie, kde dorůstá do velikosti 5 -6 m. Dnes máme k dispozici mnoho krásných odrůd, s velkými až obřími květy v nejrůznějších pastelových odstínech. Ty často vznikly i křížením dalších teplomilných druhů. Sortiment ibišků je přímo obří, tak se ani nelze divit tomu, že se nadšenci těchto rostlin sdružují do různých klubů a asociací. Největší zásluhu na bohatém sortimentu ibišků mají šlechtitelé z Anglie, kteří byli mezi prvními, co se této rostlině věnovali. Svůj díl na šlechtění ibišků mají ale i zahradníci z Dánska, Nizozemí i USA. Výsledky jejich práce v mnoha ohledech opravdu stojí za to. Předmětem jejich práce není jenom vytvořit co nejfantastičtější květy, ale vyšlechtit takové odrůdy, jejichž růstové vlastnosti budou lepší než u rodičovských rostlin. Důležitým počinem bylo vyšlechtění odrůd, které jsou méně citlivé na opad květních poupat. Šlechtitelům se také povedlo vytvořit odrůdy, které jsou alespoň částečně schopny nasazovat květy v období, kdy jsou krátké dny a rostliny nemají k dispozici dostatek světla. Všechny tyto vlastnosti přibližují ibišky snadnějšímu a úspěšnějšímu pěstování v domácích podmínkách.

Pěstujeme ibišky

Pěstování těchto krásných keříků v domácím prostředí se mnoha lidem s velkými úspěchy daří, ale také nutno dodat, že někdy se ibišky projevují jako rostlinky dost citlivé, které rychle reagují už na malé změny prostředí. Jedna z pěstitelských dovedností spočívá ve správné zálivce. Ibiškům vyhovuje lehce vlhká půda, která musí před další zálivkou na povrchu květináče mírně oschnout. Dlouho trvající sucho, ale i časté přelívání ibiškům vůbec nesvědčí. V zimním období jsou citlivé na průvan a změnu teploty. Naopak v nejteplejším období jim velmi vyhovuje tzv. letnění, co je vlastně přechodné pěstování venku – na terasách, dvorcích i balkónech. Kromě jiných výhod, které letnění ibiškům přináší, je tu ještě jedna – velmi důležitá. Listy a mladé výhony ibišků přitahují různé škůdce, jsou to zejména mšice a bílé molice. Někdy postačí jenom zaštípnout mladé výhonky, kde se škůdci soustředí především. V případě silnějšího napadení se ale bez chemického zásahu dá obejít jenom těžko. A když už k tomuto nepříliš populárnímu zásahu musí opravdu dojít, rozhodně je lepší ochranné látky aplikovat venku, než doma. Ke konci léta se ibišky z venkovního prostředí stěhují zpátky do interiéru. V zimním období jim svědčí nižší teploty, optimálně do 15 stupňů C. Se sníženou teplotou logicky klesá potřeba vody, proto se v zimě ibišky zalévají jenom mírně. S prodlužujícími dny má stoupat jak teplota, tak intenzita zálivky. Předjaří je také nejlepší dobou pro zaštípnutí starších výhonů a dotvarování rostliny do přijatelné formy. Jestli nejsou ibišky pravidelně přesazovány, je velmi důležité také pravidelné přihnojování, ale to je nakonec univerzální rada platná pro většinu běžně pěstovaných rostlin.

Hibiscus moscheutos Tansol

Další příbuzní

Kromě tohoto nejběžnějšího druhu se občas potkáváme i s jinými ibišky. Zejména poslední dobou se v prodejnách objevují ibišky s obřími květy v intenzivních pastelových barvách. Jedná se o ibišek bahenní – Hibiscus moscheutos. Je to bylinný druh, který se pěstuje ve vlhkých půdách jako trvalka. V teplejších oblastech republiky se na zimu jenom přikrývají přímo na stanovišti, někteří pěstitelé je však na zimu vybírají z půdy s velkým kořenovým balem a přezimují je pro jistotu v nádobách v chladných, ale bezmrazých místnostech. Nadzemní část rostliny na podzim vždy zaschne a z jara vyrůstá ze země znovu.

Pavel Chlouba, foto autor

EU